Oxalis ‘Ione Hecker ‘

June 3, 2010

Letošní způsob léta…..nesvědčí téměř nikomu. Sukulentíky se krčí chladem, místo toho aby předváděly svou krásu v plném růstu. Nadměrné mokro se přestává líbit i většině zimovzdorných sukulentů. Pestré vybarvení listů se vytratilo, stonky se pomalu ale jistě stávají oslabené a vytáhlé. Jedna z mála rostlinek, které toto chladné a mokré počasí vyhovuje je jihoamerický kříženec patřící do rodu šťavelů, Oxalis ‘Ione Hecker ‘. Jeho rodiče jsou Oxalis laciniata x Oxalis  enneaphylla. Tvar a barvu listů zdědil po laciniatě, barvu květů po enneaphylle. Oxalis ‘Ione Hecker ‘. je plně zimuvzdorný druh, velmi atraktivního vzhledu.

Jméno Oxalis je složeno ze dvou řeckých slov, oxys = kyselý a  halis = slaný. Poprvé tento název použil Nikandros, helenistický básník z Kolofonu, při označení rostliny, jenž vylučovala kyselou šťávu. Linné použil toto označení pro jméno celého  rodu, obsahujícího okolo 800 druhů.  Oblastmi výskytu oxalisů je hlavně jižní Afrika, Jižní Amerika , Mexiko. Jedná se o jedno i víceleté rostliny.

Oxalis ‘Ione Hecker ‘ vytváří drobnou hlízku, ze které raší modravě zelené, hluboce laločnaté listy. Květy jsou velké až 5 cm v průměru, pěti až sedmičetné, ve stádiu poupěte spirálovitě stočené do protáhlého pupenu.  Barva petalů  je v odstínech lila s tmavým žilkováním. Rostlinka má ráda chladné a polostinné stanoviště, na plném slunci chřadne a nekvete. V jarním období a v době kvetení je nutná vydatnější zálivka, v zimě chráníme hlízky před přemokřením. Hlízky se sází mírně povytažené nad povrch půdy na velmi dobře drenážované stanoviště. Ideální je smíchat půdu s jemnou rašelinou a dílem hrubé pemzy, která zajišťuje přes letní horké dny proudění vzduchu v půdě a tak ochlazování  kořenového systému, v zimě odvod přebytečné  vody. Ochranu před zimními dešti lze zajistit  vzdušným krytem – stříška z plastu nebo z chvojí, větší střep kameninového květináče.  V případě že  oxalis pěstujeme v misce, na zimu přeneseme nádobu do studeného  skleníku.

.

Tuto krásnou rostlinu máme na skalce druhým rokem. Místečko jsme zvolili za vyšším pískovcovým kamenem, kam zasahuje ranní slunce. Oxalisu se  na stanovišti zřejmě líbí, protože jeho krásné květy se objevují od května do pozdního léta, vloni rostlina kvetla ještě v měsíci září. Jako zimní ochranu jsme zvolily vysoký střep květináče. V době dešťů je to ideální ochrana před nežádoucím přemokřením. K našem zděšení jsme ale na jaře zjistili, že celá rostlina s nadzemní hlízkou je zamrzlá ve velké ledové kostce, která se při tání a opětovném zamrzání sněhu uvnitř střepu vytvořila. Naštěstí nedošlo k žádnému poškození a Ione Hecker si na skalce vesele kvete i letošním roce.

krasa-netresku©2010