Aloe polyphylla

March 11, 2010

Říše sukulentních rostlin mě neustále překvapuje svou různorodostí tvarů. Vyjímkou není ani rod Aloe, ve kterém nalézáme drobné rostliny dorůstající jen několik centimetrů své velikosti v kontrastu s druhy dorůstajícími několika metrů, nabývajícími rozměrů mohutných stromů s typickými vrcholovými růžicemi na koncích svých větví. Mezi všemi 125 druhy jihoafrických druhů rodu Aloe vyniká Aloe polyphylla, které svou formou růstu působí, jako by bylo navrženo podle přísných geometrických pravidel. Jedná se o vysokohorský druh, jehož výskyt je omezen na příkré čedičové svahy hor Lesotha, rostoucí v nadmořských výškách od 2000 – 2500 metrů. Rostliny vytváří jednoduchou růžici, vynímečně se vyskytují trsy rozdělené na dvě až tři hlavy. Charakteristickým poznávacím znakem je spirálovité uspořádání listů v růžici. Zajímavostí je, že spirála může být točena po i proti směru hodinových ručiček.

Šedozelené listy jsou dlouhé 30 a široké 10 centimetrů. Dalším důležitým rysem jsou jejich zvýšené okraje nebo u mladých rostlin vrásnění na spodní straně listu, které nikdy neprochází jeho středem a dále pak zasychající špička listu, která má nachově černou barvu. Květy se objevují v období září a října, na květenství až 60 cm vysokém, u báze se rozvětvujícím na tři až osm hroznů. Každý hrozen je hustě obalen trubkovitými květy, bledě červené až lososové barvy.

Ve své domovině druh nalezneme na východní straně hor v příkrých štěrkovištích, v trhlinách a kamenité drti s volně roztroušenými velkými kameny, na loukách a pastvinách, opět v doprovodu hrubého kamenitého štěrku. Počet letních srážek bývá poměrně veliký a přítomnost štěrku se svažitým terénem zajišťuje rostlině dokonalé odvodnění. Teploty bývají vzhledem k nadmořské výšce nižší, rostliny se často vyskytují mlze oblačného pásu a není ani vyjímkou zimní pokrývka sněhem. Na to vše bychom měli pamatovat, pokud tuto krásnou rostlinu chceme udržet po několik let v kultivaci.

Samozřejmě, že i přes problematičnost pěstování jsme si tuhle krásnou rostlinu pořídili do naší sbírky alojek. Pro jistotu rostliny dvě, což se v té letošní zimě vyplatilo. Podle vlastních zkušeností mohu říci, že rostlinám vyhovuje jemný rašelinný substrát, promíchaný v poměru v poměru 1:3 s pemzou, která je smíchána ze dvou dílů pemzového prachu a třemi díly zrn o průměru 1 – 1,5cm. Stanoviště nejen pro Aloe polyphylla, ale pro všechny druhy rodu Aloe jsme zvolili ve stinné části nádvoří s čedičovou dlažbou, takže v horkých letních dnech můžeme vzduch zvlčit a zároveň ochlazovat kropením dlažby, aniž bychom kropili rostliny. Pravidelnou zálivku provádíme během léta jednou za 10 dnů. V zimním období je Aloe polyphylla v místnosti s teplotou pohybující se okolo +- 6°C, bez zálivky. To bylo vyhovující až v letošním roce jedna rostlina najednou ztratila kořeny. Nezbylo než růžici vyjmout , očistit od odumřelých zbytků a zasypat v misce suchou pemzou a nechat v chladné místnosti zcela bez zálivky. To bylo v polovině prosince. Nyní je počátek března, růžice pevně sedí v misce, což značí že se nové kořeny už vytvořily a rostou. Předpokládám, že v létě rostlinu  přesadíme opět do pěstebního substrátu. Aloe polyphylla je nádherný druh a určitě stojí za trošku té námahy při vytvoření vhodných podmínek pro její růst.

krasa-netresku©2010