Aloe aristata

February 5, 2010

Aloe aristata je charakteristické svým velkým   množstvím listů s typickým jehlicovitým zakončením a typickými  tečkami s ostnitým zakončením. V době květu jsou určující  papírové listeny, které se objevují na květním stvolu. Druh se  řadí do skupiny jihoafrických zakrslých aloí, společně s dalšími pěti druhy, kterými jsou  A. bowiea, A. brevifolia, A. humilis, A. longistyla, A. variegata. Pro tuto skupinu jsou typické malé růžice, většinou uspořádané do skupin, zřídka rostoucí jednotlivě. Kromě Aloe variegata mají všechny druhy této skupiny úzké, dovnitř zahnuté listy. S výjimkou Aloe bowiea jsou květy zbylých druhů poměrně veliké. Jméno aristata  má původ z latinského slova „aristata“ = trnitá. Pojmenování se vztahuje k jemnému otrnění plochy listu.

Aloe aristata se vyskytuje ve skupině až 12 růžic, každá o průměru 10 – 15 cm. Listy v růžici se jsou ve velkém počtu, jsou úzké, trojúhelníkovitého tvaru, zužující se do  dlouhých osin.  Barva je temně zelená s velkým množstvím volně roztroušených  teček po obou stranách listu, z nichž jsou některé hrbolkovité s drobnými ostny. Okraje listů jsou s jemným bílým zoubkováním . Zoubky jsou dlouhé do 2 mm. Rostlina netvoří kmínek. Květenství dorůstá až 70 cm výšky a nad polovinou své délky se většinou dělí na dva až šest výhonů. Každý výhon nese až 30 bledě červených nebo růžových trubkovitých květů,  mírně stočeny dolů a které jsou u báze nafouklé.  Období kvetení je měsíc listopad.

Druh roste v poměrně široké oblasti Jižní Afriky, roste směrem od centrálního a východního Karoo východně k Východní Kapské provincii, Free State, Lesothu a KwaZulu-Natal. Nadmořská výška jednotlivých stanovišť se pohybuje mezi 200 a 2 200 metry. Oblasti výskyty druhu  v centrálním Karoo a hory v Lesothu se řadí mezi nejchladnější oblasti jižní Afriky.

Aloe aristata je poměrně odolný druh, který se schopen na sucho přečkat i výraznější teploty pod bod mrazu. Ve svém přirozeném prostředí rostliny nepůsobí příliš atraktivně, listy růžic jsou většinou svraštělé a stočené dovnitř. Naopak v kultuře je to pohledná rostlina s rovnými napitými listy a pravidelného růstu. Pro pěstování venku volíme místo s ranním nebo podvečerním sluncem. Na plném slunci rostliny trpí stresem, listy se stahují do růžice a  zbarvují do nepřirozené červené barvy ( která upozorňuje na to, že není něco v pořádku).  Substrát by měl být hrubě štěrkovitý, výživný a prodyšný. Vhodnou nádobou je nízká miska, která poskytuje dostatek prostoru pro nově tvořící se růžice. Ty se začínají tvořit jakmile mateční rostlina svými kořeny vyplní pěstební nádobu. Při pěstování na okenním parapetu volíme místo slunečné. Zálivka by měla být v době růstu  pravidelná v rozmezí přibližně jednou za 10, podle počasí. Při zimování v chladu rostlinu nezaléváme, maximálně jednou udržovací zálivkou  za klidové období.  Při zimování v pokojové teplotě rovněž omezíme zálivku  na interval jednou za tři neděle až měsíc. Aloe aristata je nenáročný druh vhodný i pro začínající pěstitelé sukulentů.

krasa-netresku©2010