Kalanchoe hildebrandtii

January 10, 2010

Jihozápadní část ostrova Madagaskar má výrazné aridní klima. Tato oblast je ve srážkovém stínu monzumů, přicházející zde od východu. V xerofytní buši se můžeme setkat s i Kalanchoe hildebrandtii. Druh je rozšířen od jihozápadního mořského pobřeží až na jih ostrova. Zde se setkává s blízce příbuzným druhem K. bracteata. Rozlišení těchto dvou druhů je uvedeno ve článku o K. bracteata. Samotná K. hildebrandtii se v okolní křovité formaci snadno ztratí, protože je také křovité formy růstu a dosahuje místy až 4 m výšky a hodí se ke tvorbě bonsai.

Kalanchoe hildebrandtii je trvalkový keř. Dosahující velikosti až 4m, zcela hustě pokrytý droboučkými hvězdicovitými chloupky. Chloupky jsou dvouklané  nebo i víceklané, silně přitisklé k epitelu rostliny a tak jí dávají lysý vzhled. Stonek postupně dřevnatí, je vzpřímeného růstu a výrazně se rozvětvuje. Listy mají válcovité stopky se žlábkem na horní straně. Celá stopky je 3 – 8 mm dlouhá. List má zelenavou barvu a je ojíněný.. Listová čepel je tlustá, tuhá. Její tvar je vejčitý až okrouhlý s tupým až oblým vrcholkem. Báze je rychle se zužující, okraj je celistvý. Rozměry listu jsou 1,5 – 5 cm délky a 1 – 3,5 cm šířky. Květenství má formu volné laty, dosahující výšky 8 – 35 cm. Květní stopečky jsou 1,5 – 4 mm dlouhé. Květy jsou vzpřímené, masité. Kalich je zelený, jeho trubka jen 0,5 mm dlouhá, cípy mají přibližně trojúhelníkovitý tvar, jsou zašpičatělé a 1,2 – 2,5 mm dlouhé i široké. Koruna má bílou, bledě zelenou až žlutou barvu. Má baňkovitý tvar, ochlupený pružnými trichomy. Její trubka je 3 – 5 mm dlouhá, cípy mají vejčitý tvar a jsou na koncích tupé. Jejich délka je 2,2 – 3,6 mm a šířka 1,6 – 2 mm. Tyčinky jsou zakládány těsně nad středem korunní trubky a jsou ponořené pod ústí hrdla nebo jen slabě vyčnívají nad jeho úroveň. Prašníky mají ledvinovitý tvar a délku 0,35 mm. Nektaria jsou více méně obdélníkovité, až 1,5 mm dlouhé. Karpely mají délku 2,5 – 5 mm. Čnělka je pouze 1,5 mm vysoká. Semeno má obvejčitý tvar.

Nedávno popsal Rauh a Hebding (1997) varietu „glabra“, která však podle Dr. B. Descoingse  zapadá do přirozené variability druhu.

Kalanchoe hildebrandtii je dalším druhem, jehož růstová forma je velmi vhodná pro sukulentní bonsai. V kultuře přirůstá pozvolna a výrazně se rozvětvuje. Rostlina už v mladém věku vypadá jako krásný, šedozelený keřík.

Druh snáší sluneční úpal, nárazovitou zálivku a chudou, písčitou půdu. Čím víc slunce dostane, tím šedivější jsou listy a tím kompaktnější je růst. Kdo se nebojí zaštipovat větve, ten vypěstuje výrazněji rozvětvený keř a získá mnoho materiálu k množení. Kalanchoe hildebrandtii jako sukulentní bonsai je vhodnější než K. bracteata, protože má menší listy a vytvarovaný exemplář se víc podobá vzrostlému stromu. Zvolíme-li cestu výraznějšího hnojení, častějšího zalévání a umístění rostlin do polostínu, dostaneme mohutný keř. Na lokalitách jihozápadního pobřeží se vyskytují rostliny zakrslého růstu. Je to způsobeno více chudší půdou než dále do vnitrozemí a obrušování nových výhonků stále vanoucími větry , které sebou nesou zrnka písku a krystalky mořských solí. Zde se vyskytující keře dorůstají do maximální výšky půl metru.

V zimě poskytneme rostlinám teploty nad 5 °C. Zaléváme až v druhé polovině zimního období, při zvýšené teplotě aspoň 10 °C. Rostliny i v zimě vyžadují světlejší stanoviště.

Kalanchoe hildebrandtii Baillon, Bull. Mens. Soc. Linn. Paris 1(59): 468 (1885)

Synonymum:

Kalanchoe gomphophylla Baker (1887)

Kalanchoe hildebrandtii var. glabra  Rauh & Hebding (1997)

Kork