Kalanchoe delagoensis

January 7, 2010

Další, v kultuře široce rozšířenou rostlinou, je Kalanchoe delagoensis. Je mnohem více známá pod názvem Bryophyllum tubiflorum a obecným názvem „náduť“. Ale prvním jménem bylo “delagoensis”; bylo pouze mylně považováno za jméno bez platného popisu (nomen nudum). S tímto druhem, oproti K. daigremontiana, se setkáme mnohem častěji u pěstitelů sukulentů, než u pěstitelů pokojových rostlin v domácnosti na pracovištích. Důvodem bývá složitější přezimování a pěstební technika, která neudělá z rostliny „vytáhlé koště“, ale kompaktní, hustě olistěnou a vybarvenou rostlinu. Mnohým se také nelíbí jejich plevelná povaha.

Kalanchoe delagoensis je dvouletá (v nepříznivých podmínkách), či trvalková rostlina, vysoká od 20 cm do 2 m. Stonek je samostatný, nevětvený, vzpřímený. Celá rostlina je zcela lysá. Stonky vyrůstají velmi často těsně jeden vedle druhého. Listy vyrůstají zřetelně protistojně, či střídavě až trojčetně. Jsou přisedlé, beze stopky, rovné a v postavení rozprostřeném, či vzpřímeném. Tvarem jsou poloválcovité, se zřetelnou drážkou na horní straně. Dosahují délky až 13 cm a tloušťky 6 mm. Listy mají zelenou až šedozelenou barvu s početnými červenavě hnědými skvrnami, které působí jako „tygrování“. Vrcholek listu má 2 – 9 malých, zřetelných, na vrcholcích oblých zoubků, na kterých vznikají velmi četné propagule. Květenstvím je kompaktní mnohokvětá lata s převislými květy. Květní osa dosahuje výše až 25 cm. Stopečky jsou štíhlejší a dlouhé až 2 cm. Kalich je zvonkovitého tvaru, červenavé až zelené barvy, postříkaný červenými štráfky. Trubka kalichu je dlouhá 2,5 – 6 mm, její cípy mají trojúhelníkovitě kopinatý tvar. Jsou výrazně zašpičatělé. Koruna je červená, fialová, žlutá, bledě oranžová až rumělkově zabarvená, často červánkově probarvená. Trubka koruny je nálevkovitého tvaru, od 2 – 4 cm dlouhá, cípy koruny jsou protáhle obvejčitého tvaru, na koncích tupé nebo seříznuté a rozevřené. Jejich délka dosahuje od 7 – 12 mm a šířka je od 6 – 9 mm. Tyčinky jsou zakládány v dolní polovině korunní trubky a všechny jsou vnořené. Prašníky mají vejčitý tvar a rozměry od 2 do 2,5 mm. Nektaria jsou polokruhovitě až čtvercově vytvarované, s okrouhlým vrcholkem, do 2 mm délky. Karpely mají vejčitě protáhlý tvar o délce 5,5 – 5,5 mm. Čnělka je 2 cm dlouhá. Semena mají rozměr 0,6 – 2,5 mm.

Domovinou K. delagoensis je jižní část centrální plošiny na Madagaskaru. Rostliny zde osidlují otevřené křovitě travinné formace,  skalní stráně a skalní štěrbiny. Druh upřednostňuje písčité a skeletové půdy. Jako neofyt se K. delagoensis rozšířila po celém subtropickém světě.

Existují kultivary a klony tohoto druhu, ale pouze pár jich je oficiálně pojmenováno.

‘Spirit of 28′

Klon nalezený v roce 1928 pracovníky Arnoldova arboreta USA) při jejich návštěvě Univerzity v Alžíru.  Rostliny jsou typické malými, purpurově hnědými skvrnami na khaki zeleném podkladu povrchu listů. Dalšími určujícími znaky je středové žebro zelené barvy a korunní plátky se žlutavou zónou, překrytou kalichem.

‘Ihosy Purple’

Druhým klonem je nedávno do kultury přinesené rostliny jako ISI 2005-30. Klon má poněkud tenčí listy, jednotně purpurové skvrny na horním povrchu listů a výrazné středové žebro světle hnědé barvy. Klon objevil J. Lavranost 15 km od Ihosy, na cestě z Ivohybe do Farafagany v říjnu 1995.

Do Evropy byl druh přinesenz Madagaskaru z Perrier de la Bâthié garden někdy kolem roku 1912. Místem, kde se druh poprvé objevil byla buď Paříž nebo Cambridge University Botanic Garden. První místo je nejasné. V roce 1930 je tento druh, jako Bryophyllum tubiflorum, již v kultivaci běžný.

Všechny druhy sekce/rodu Bryophyllum obsahují fyziologicky působící látky alkaloidového typu. Ne jinak je tomu u K. delagoensis. I u ní najdeme alkaloidy, které dráždí zažívací ústrojí. Tam kde druh roste, nelze úspěšně chovat skot. Po požeru těchto rostlin trpí úporným zvracením a odmítá žrát.

Kalanchoe delagoensis je sice snadné pěstovat a ještě snadnější ji množit, ale .. Pokud chceme mít rostliny krásně vybarvené, kompaktně rostlé musíme jim dát maximum slunečního záření, hodně tepla, a zalévat jen opatrně. Je lepší rostliny pořádně prolít a pak nechat vyschnout. Další zalévání až propagule začnou rychle samy opadávat, či těsně před tím. Zkušenost poradí ten nejvhodnější okamžik. Nehnojte, půdu nehnojte, substrát by měl být písečný, málo úživný. Během zimy poskytněte rostlinám co nejvíc slunce a teploty okolo 15 °C. V období Vánoc se dočkáte nádherných květů. Zalévejte s rozmyslem, jen aby jste doplnily ztrátu vody kvetením. Já mám ověřeno, že rostliny vydrží bez kapky vody přes 6 měsíců. I pak je možno je znovu zalitím oživit. Nikdy se mi však nepodařilo aby se stonek rostliny rozvětvil. Vždy rostl samostatně.

Kalanchoe delagoensis Ecklon & Zeyher, Enum. Plant. Afric. Austral., 3: 305 (1837)

Synonyma:

Bryophyllum delagoense (Ecklon & Zeyher) Schinz (1900)

Bryophyllum tubiflorum Harvey (1862)

Kalanchoe tubiflora (Harvey) Hamet (1912)

Kalanchoe verticillata Scott Elliot (1891)

Bryophyllum verticillatum (Scott Elliot) A. Berger (1930)

Geaya purpurea Constantin & Poisson (1908)

Kork