Kalanchoe daigremontiana

January 7, 2010

Pokud se někdy dostanete na jihozápad Madagaskaru, můžeme najít Kalanchoe daigremontiana, která obývá pískovce i vápence v otevřených lesících. Tento druh se však jako neofyt nyní nachází po celém subtropickém pásmu zeměkoule. A nejen to, druh se zabydlil i v mnohem chladnějším, severním mírném pásmu. Zde osídluje ty nejteplejší niky, zejména kanceláře a obývací pokoje. S tímto druhem se setkáme výrazně častěji u pěstitelů pokojových rostlin, než ve sbírkách pěstitelů sukulentů. Důvodem je nejspíš jeho snadné pěstování, protože je plevelný, potřebuje více zalévat než je běžné u jiných sukulentů a má krátký životní cyklus. Druh je spíše známý pod jménem Bryophyllum, než pod jménem Kalanchoe.

V rámci nomenklatury je druh zařazen do sekce Bryophyllum, ale někteří autoři považují Bryophyllum za samostatný rod. Ač se přiřazuji k vyznavačům samostatnosti rodu Bryophyllum, v těchto článcích se budu přidržovat pojmenování Kalanchoe, aby se většina čtenářů lépe orientovala v obvykle a déle používaném pojmenování.

Kalanchoe daigremontiana je udávána jako dvouletá, ve skutečnosti je však druh víceletý, jen po druhém roce již ustupuje ze své vitality, krásy a schopnosti kvést. Stonek nevytváří tak mohutné listy, jejich barvy jsou méně výrazné, tvar není tak dokonalý, často se na nich projevují různé chorobné tvarové úchylky. U silných a zdravých rostlin je stonek obvykle půl metru vysoký, ojediněle dosahuje až 80 cm. Stonek je samostatný, nevětvený, vzpřímený, jen ojediněle poléhavý. Pak při kontaktu s půdou snadno koření. Kořeny rostliny jsou drátovité, občas se vytvoří vzdušné, chůdovité, podpůrné kořeny, zejména při vlhčím pěstováním. Barva stonku je hnědavá, se zřetelnými  jizvami po odpadlých listech.

List je obvykle protáhle trojúhelníkovitý, ale velmi variabilní ve tvaru, takže se můžeme setkat s listy vejčitými až protáhle vejčitými. Listy mají zřetelnou stopku. Stopka je objímavá.  Báze listové čepele je štítovitá (osa stopky srůstá s čepelí listu ze spodní strany – je jakoby podsunutá pod čepel listu). Barva listů je tmavě zelená. Ve stínu barva ta zůstává, na slunci se objevují rozsáhlé skvrny, zpočátku ještě tmavěji zelené, na úpalu až sytě hnědé. Můžeme se však setkat s „tygrováním“ v barvě slonovinově bílé. Tato barva se také objevuje častěji na spodní straně listu. Okraj listové čepele je pravidelně zoubkovitý.

Na zoubkách vznikají opakovaně rozmnožovací propagule – nové mladé rostlinky, které po opadu na půdě koření a rychle vyrůstají v novou rostlinu. Odtud někdy lidový název „parašutisti“. Protože je schopnost vegetativní tvorby propagulí tak mohutná,v tropických zemích je rostlina nazývána „Matkou tisíců“.

¨’Old Hat’

Klon, který byl po dlouhou dobu v kultuře v jediném klonu, dokud nebyl v nepříliš vzdálené době znovu přinesen.  Jméno je posměšnou parafrází  místního názvu  ‘mexické sombrero’ .  Má tmavé skvrny na  spodní straně listu, které vytváří přerušované pásy, směřující k bázi listu. Ani na přímém slunci listy neztrácí jasně zelenou barvu.

‘Felley Priory’

Nedávno objevený klon jedním zahradnickým centrem. Je rozlišován tmavými skvrnami, tvořící na spodní straně souvislý pás, vedoucí až k bázi listu. Na plném slunci se se tmavě hnědě olivově zelené skvrny rozšiřují, až je jimi celý list téměř vyplněn.  Klon je nejspíš zobrazen v lexokonu od Sajeva & Costanzo 2000: 172, foto 6007.

Umístnnění a tvorba propagulí na okrajích listů je u kultivarů recesivním znakem a může být užitečným  znakem při určování rodičů.

Kalanchoe daigremontiana v kultuře nekvete příliš ochotně a mnoho lidí se s jejím květem ještě nestřetlo. Květenství je volný mnohokvětý latnatý vrcholík s převislými, ojediněle rozprostřenými květy. Tyto květy sedí na stopečkách 5 – 11 mm dlouhých. Kalich má 3 – 4 mm dlouhou trubku, cípy jsou trojúhelníkovité, ostré a 3 – 5 mm dlouhé. Koruna je zvonkovitá, červenavá až purpurová. Trubka je 1,5 – 2 cm dlouhá, okvětní cípy obvejčitého tvaru a 7 – 8 mm dlouhé. Tyčinky jsou zakládány pod středem kališní trubky a vyčnívají nad hrdlo koruny. Prašníky jsou ledvinovitého tvaru, 1,5 – 2 mm veliké.

Tento druh se snadno kříží s dalšími druhy. Setkat se můžeme zejména s kříženci s K. rosei a K. delagoensis. Pěstování je popsáno výše v textu, ale můžete zvolit pěstební kulturu s vlčím prostředím, pak dostanete rostliny svěží, více zelené, s chůdovitými, podpůrnými kořeny. Během zimy jen slabě omezíte zálivku, rostliny umístíte na parapet okna, orientovaného na jih. Rostliny pozvolna pokračují ve svém růstu. Toto pěstování se hodí do panelových, suchých bytů. Dalším pěstební metodou je „tvrdé“ zacházení. Rostlinám poskytnete maximu slunečního světla, slabší zálivku, větrané prostředí a chudší, drenážovanou půdu. Během zimy by teplota neměla poklesnout pod 5 °C, umístění na světle a slabá, udržovací zálivka jen jednou za měsíc. Rostliny jsou barevněji zbarvené, jsou nižšího vzrůstu, tvoří méně rozmnožovacích propagulí a snadněji vykvetou.

Rostliny druhu Kalanchoe daigremontiana používají metabolismus typu CAM jen v suchých obdobích, ve vlhkém období používají obvyklý typ metabolismu. Druh obsahuje mnohé látky, které je možné využívat  v léčení. Jednak jsou to látky insekticidního typu, jednak látky zasahující srdeční funkce. Ač jejich obsah není vysoký, dá se říct, že žvýkání není zdraví prospěšné.

Kalanchoe daigremontiana Hamet & H. Perrier, Ann. Inst. Bot.-Geol. Colon. Marseille, ser. 3, 2: 128 – 132 (1914)

Synonyma:

Bryophyllum daigremontianum (Hamet & H. Perrier) A. Berger (1930)