Kalanchoe bracteata

January 7, 2010

Na jihovýchodě Madagaskaru se vyskytuje Kalanchoe bracteata. Je to keř až 1,5 m vysoký, celý oděn do šedého indumenta (soubor chloupků na povrchu rostliny). Podle popisu by se dalo říct, že rostlina má plyšový vzhled. Avšak chloupky jsou k povrchu rostliny natolik přimáčknuté, že rostlina vzbuzuje dojem, že je vlastně lysá. Šedivá, ale lysá. Kalanchoe bracteata na západě svého rozšíření se dostává do kontaktu s druhem Kalanchoe hildebrandtii. Oba druhy rostou v těchto areálech i vedle sebe, a pak je obtížné je podle prostých vegetativních znaků odlišit. Kalanchoe bracteata roste v areálu svého rozšíření společně s dalšími xerofytickými keři na půdách různého složení a na skálách.

Kalanchoe bracteata je polokeř, vysoký až 1,5 m, který se výrazně rozvětvuje. Stonek je dřevnatějící, v mládí čtyřhranný. Celá rostlina je pokryta (indumentum) charakteristicky utvářenými chloupky. Ty jsou hvězdovité, tvořené 3 protáhle trojúhelníkovitými větvemi. Jsou velmi hustě položené a silně přitisknuté k povrchu pokožky. Spolu s voskovitým povlakem rostlina vzbuzuje dojem že je lysá.  Listy jsou stopkovité, stopka je plochá, válcovitá, shora drážkovaná. Listy mají šedě stříbřitou až olivově zelenou barvu. Listová čepel je vejčitého, eliptického až kopinatého tvaru, 2 – 7 cm dlouhá a 1 – 4 cm široká. Vrcholek je klínovitě ostrý. Okraj je celistvý. Květenstvím je vrcholík. Stopečky jsou 1 cm dlouhé. Květy jsou vzpřímené, někdy rozložené. Kalich má velmi krátkou trubku, až téměř chybí, její cípy jsou trojúhelníkovité, výrazně ostré, dosahují 4 – 9 mm délky. Koruna je baňkovitého tvaru, červené barvy a velmi masitá. Korunní trubka je čtyřhranná, délky 10 – 16 mm s cípy, jejichž tvar je okrouhlý. Jejich délka dosahuje 2 mm. Tyčinky jsou zakládány v horní části korunní trubky a nevyčnívají nad hrdlo. Prašníky mají vejčitý tvar a jsou 1,5 – 2 mm veliké. Nektaria jsou obdélníkovitá, o rozměrech 1,5 mm. Karpely jsou dlouhé 6 – 10 mm dlouhé, čnělka 2 – 2,5 mm.

Ačkoliv Rauh a Hebding v roce 1997 popsali poddruh glabra se 3 varietami (var, aurantiaca, glabra a pubescens), variabilita druhu v přírodě (podle Francouze Dr. Bernarda Descoingse, současného nejlepšího znalce rodu Kalanchoe) ukazuje, že vytyčené taxony jsou „pochybné taxonomické hodnoty“.

Rozpoznávání Kalanchoe bracteata od blízce příbuzné Kalanchoe hildebrandtii je podle vegetativních znaků v kultuře nesnadné. Rostliny ve sbírkách mají oproti K. hildebrandtii (v závorce) listy celokrajné (na vrcholu mělké, tupé, nepočetné zoubky). Špička listů je ostrá (tupá). Povrch listů je zcela pokryt šedivými chloupky (prosvítá zelená kutikula). Velikost listů je dvojnásobná (poloviční), stonky jsou robustnější (tenčí). Celá rostlina vypadá mohutnější (křehčí). Jakmile uvedené druhy zakvetou, je rozpoznání rostlin snadné. Kalanchoe bracteata má květní korunu červenou (bílou, bledě zelenou až žlutou), korunní trubka je čtyřhranná (válcovitá). Tyčinky jsou vždy zanořené pod úroveň hrdla (dosahují až k hrdlu), prašníky jsou vejčitého tvaru (ledvinovité). Všechny části květu jsou u K. bracteata aspoň dvojnásobně veliké. Výskyt druhu je na jihovýchodě (jihozápadě až jihu) Madagaskaru.

Další možnou záměnu můžeme zjistit mezi K. bracteata a K. orgyalis. V mládí je odlišení těžší. Vybarvení K. orgyalis ještě není tak kovově mosazné, ale její listy jsou na dotek (S. Bernhard) tužší, méně ohebné, mají kratší stopku a jejich tvar je více oválný. Kalanchoe bracteata má listy na dotek měkčí, pružnější, tenčí, mají delší stopku a jsou okrouhlejší.

Kalanchoe bracteata není obtížně pěstovatelná. Dobře zvládá volnou kulturu a plné slunce. Pak přirůstá pozvolna, rostliny jsou statné, stonky neprotažené, ochlupení je husté, stříbřitého zabavení. Pro pevnost stonků rostlinám neuškodí ani bouřlivý, nárazovitý vítr. Pozor ale, aby se rostliny nepřekotily. Bujnost růstu regulujeme hnojením. Když hnojíme občas a používáme hnojivo s nízkým obsahem dusíku, ale s větším obsahem draslíku a fosforu, podpoříme pozvolný, statný vývoj rostlin. Na případné ochlazení exempláře nereagují dramaticky. Fakultativní vpády studených vzdušných mas rostlinám nijak neuškodí. Na zimu druh vyžaduje nad 5 °C, světlo a minimální zálivku. Stačí 1 – 2 za zimní období. Rostliny netrpí škůdci. Výskyt svilušek jsem nikdy nezaznamenal, mšice se rostlinám vyhýbají, stejně tak slimáci a brouci z čeledi Curculionidae (nosatcovití). Molice na rostliny usedají, ale nesají.

Kalanchoe bracteata Scott Elliot, Journal of the Linnean Society Botany 29: 15 (1891)

Synonyma:

Kalanchoe nadyae Hamet (1907)

Kalanchoe ebracteata  Scott Elliot ex H. Jacobsen (1954)

Kalanchoe bracteata var. longisepala Boiteau ex Allorge-Boiteau (1995)

Kalanchoe bracteata ssp. glabra Rauh & Hebding (1997)

Kalanchoe bracteata var. aurantiaca Rauh & Hebding (1997)

Kalanchoe bracteata var. glabra Rauh & Hebding (1997)

Kalanchoe bracteata var. pubescens Rauh & Hebding (1997)