Rhodohypoxis baurii

December 16, 2009

Rhodohypoxis bauerii _m Další rozkošností z jižní afrického světadílu je endmeitní druh, Rhodohipoxis baurii. Roste ve vlhčích kamenitých stanovištích, mezi Umtata v Eastern Cape a Barberton v Mpumalanga, především ve výškách okolo 1 100 m, přičemž jeho hlavním centrem distribuce je Kwazulu-Natal – Drakensberg. Tyto oblasti prochází výraznými obdobími letních dešťů a suchými chladnými zimami. Jméno rodu je odvozeno od řeckého rhodon, což znamená, růže nebo červená; hypo ve smyslu dole a oxy což znamená ostrý. Druhové jméno je zvoleno po Leopold Baureovi , farmaceutovi a misionáři který nalezl první druhy.

Rostliny mají trávovitý typ růstu, tvoří jednotlivé trsy složené ze zhruba 10 cm Rhodohypoxis bauerii _s dlouhých kopinatých, jemně ochlupených listů. Z jejich středu vyrůstají v letním období dlouhé, rovněž ochlupené stonky, nesoucí poměrně velké květy. Ty jsou v brvách, bílé, světle růžové a temně růžové . Rostliny tvoří podzemní rhyzomy, kterými se poměrně dobře rozrůstá. Díky tomu druh vytvoří za jednu sezónu několik nových roslitn, tvořících časem hustý porost.

Rod obsahuje tři variety, rozlišující se podle barvy květů a oblasti výskytu.

Rhodohypoxis baurii var. baurii : květy jsou většinou tmavě vínové , rostoucí vlhkých místech ve stínu skal.

.

.

.

.

.

Rhodohypoxis baurii var. platypetala : květy jsou obvykle bílé, rostoucí v suchých, mělkých, kamenitých půdách , pokrývá i větší kamenné plochy.

.

.

.

.

.

.

Rhodohypoxis baurii var. confecta : květy jsou obvykle růžové, barva se se s věkem mění a přechází v bílou a červené tony. Roste na vlhkých travnatých svazích.

.

Běžně je uváděno, že rostliny nejsou zimuvzdorné, což není tak docela pravda. Na chráněném místě v zahradě přečkají v zemi až do jara, bez sebemenšího poškození. Druhá možnost je pěstování v mělkých miskách, ve kterých tvoří úchvatné porosty . Rostliny se i s miskami na zimu ukládají do studené místnosti nebo skleníku, kde bez zálivky přečkají až do jara. Zaléváme až když začnou opět rašit.

Půda pro pěstování by měla být mírně kyselá s příměsí kompostu a písku, stále mírně vlhká, nikoliv však přemokřená. Květy vykvétají od května do srpna. Stanoviště volíme podle barev květů, buďto na slunci( nikoli úpalu) nebo v lehkém stínu.
Počátkem podzimu začnou nadzemní části zasychat, v té době omezíme zálivku na minimum a počkáme až rostlina zatáhne. V zimním období, držíme rostliny v suchu a chladu. To platí při pěstování v miskách.