Eucomis autumnalis

December 16, 2009

Uličnický vzhled s vrcholovým chochlem  listů – tak by se dal popsat jihoafrický  rod Eucomis, kam patří i druh Eucomis autumnalis. Typický chochol dal  těmto cibulovinám i rodové jméno. To je složeno ze dvou řeckých slov, eu = pěkný, kome = chochol. Rod sám zahrnuje 10 druhů, jejichž domovinou je Jižní Arfika. Pro všechny rostliny je typické  hroznovité květenství s vrcholovým chocholem listů.

Rostliny mají různě veliké  cibule , dorůstají různých výšek s různě velkými květenstvími. Květy jsou uspořádány v hustých protáhlých střapcích . Květy jsou široké + – 1,2 cm , skládají se z 6 rozevřených petalů, které jsou na bázi srostlé, ze 6 tyčinek a z tupě trojhranného trojpouzdrého semeníku. Plod je zploštělá okrouhlá tobolka, obsahující černá nebo hnědá semena.

Eucomis autumnalis je v našich podmínkách druh kvetoucí  v létě. Cibule dosahuje velikosti 8 – 10 cm . Listová růžice vyrůstající z jejího středu dosahuje 40 cm v průměru. Listy jsou svěže zelené, na okraji zvlněné . Květenství je hustý, válcovitý hrozen s  bělavými květy. Květenství dorůstá do 40 cm výšky.Tedy alespoň já jsem se vyššího nedočkala. Květy se objevují od počátku července a rozkvétají postupně od báze stonku  směrem vzhůru. Díky tomu se doba kvetení prodlužuje na celý měsíc. I   po odkvětu je díky zajímavě vypadajícím plodům rostlina  velmi atraktivní až do podzimu. V měsíci říjnu   semena dozrávají a začínají  vypadávat ze suchých trojhranných tobolek.

Eucomis autumnalis je rozdělen do tří poddruhů.

Eucomis autumnalis subsp. autumnalis (syn:  Fritillaria autumnalis, Eucomis undulata) Jeho výskyt je  na horských svazích, na otevřených loukách a okrajích lesů v Eastern Cape, Northern Province, Zimbabwe a Malawi.

Eucomis autumnalis subsp. clavata (  syn. Eucomis robusta, E. clavata). Roste na  otevřených pastvinách a mokřadech v KwaZulu-Natal, Lesothu,  Mpumalangu, Gautengu v  severní provincii North West Province a Botswaně.

Eucomis autumnalis subsp. amaryllidifolia ( syn. Eucomis amaryllidifolia). Roste mezi skalami na horských svazích  v  Eastern Cape.

Z vlastních zkušeností mohu říci, že pěstování eukomisu není náročnou záležitostí. Cibule se sází počátkem nejlépe na počátku března. Prvním rokem po zasazení bude rostlina drobnější. Může se stát, květy se objeví až druhým rokem. Ideální místo pro eukomisy je od jara do podzimu venku, na lehce zastíněném místě.

Vytvořili jsme si  na zahradě zákoutí, kde pěstuji kvetoucí cibuloviny zasazené v květináčích. Říkám tomu “středomořský plácek”.  Je sestavený z 6 velkých pískovcových bloků . Každý má 50 x 50 cm  , jejich tloušťka je 10 cm. Proč se tom zmiňuji? Podařilo se nám vytvořit ideální podmínky pro druhy, které mají rádi vyšší vzdušnou vlhkost. Tu zajišťuje celá pískovcová plocha, která díky své nasákavosti během léta ( ani toho letošního velmi horkého a suchého) nevyschne.    Od jara do podzimu zde mám umístěny rostliny citlivější na intenzivní slunečný svit, jako jsou Ornithogalum, Haemantus, Zantedeschia, Bletilla , Scadoxus , některá Aeonia, Tigridie a také Eucomisy. Sluníčko sem zasahuje pouze  odpoledne,  od 16 do 17 hodin., což se těmto druhům líbí.

Cibule eukomisů jsou poměrně velké a pro kořeny potřebují dostatek místa, proto bych  doporučila  širší kameninovou nebo  keramickou  mísu . Počítejte s tím, že v nádobě rostlina zůstane  několik let, takže klidně cibuli zasaďte do mísy o průměru 30 cm i více. Nehledě na to, že Eucomis se množí dceřinými cibulkami a do tří let, někdy i dříve,  se  v nádobě objeví další nové rostliny.    Půda by měla být výživná, ze směsi kompostu, jemné rašeliny a písku, na dně nádoby s drenážní vrstvou.  První zálivku provádíme až po vyrašení prvních lístků. Eucomisy raší poměrně pozdě, v době kdy už jiné rostliny rostou. První listy se objevují někdy až ke konci měsíce května, takže to chce trpělivost  a hlavně neuspěchat zálivku, jinak může cibule začít uhnívat. Prvním rokem po zasazení přihnojovat nemusíme, v dalších letech hnojíme pravidelně . Díky velkým květenství rostlina potřebuje hodně výživy. Já každým rokem po vyrašení odeberu vrchní vrstvu zeminy a dosypu čerstvou směsí.

Zálivka během vegetace a hlavně v době násady poupat a květů by měla být vydatná a pravidelná.  Substrát by měl zůstávat stále  mírně vlhký. Eucomis autumnalis tvoří květenství vysoké do 35 cm, první bělavé  květy se objevují v měsíci červenci. Po odkvětu  udržujeme stále stejný režim zalévání ještě po dobu jednoho měsíce  , nejdéle však do poloviny měsíce září ( v případě telého počasí). Poté začneme zálivku omezovat tak, aby substrát začal pomalu vysychat. Ten by měl být vyschlý do konce října. Poté umístníme  nádobu na chráněné místo, kde vydrží do prvních mrazíků. Zimujeme absolutně na sucho při teplotě -+ 5 °C . První zálivku provádíme s prvními lístky které se objevují od dubna do května. Eucomis autumnalis je u nás méně častým druhem . Nejčastěji se pěstuje Eucomis bicolor. Eucomisy jsou nádherné rostliny které si rozhodně zaslouží naši pozornost a péči.

petrli