Aloe humilis

December 3, 2009

Aloe se mi vždy líbily. Problém je v tom, že zaberou poměrně dost místa. Naštěstí existují druhy, které jsou drobné a dají se pěstovat i v běžných bytových podmínkách. Mezi takové sukulenty z rodu Aloe patří i Aloe humilis. Tato malá aloe tvoří přisedlé růžice které velmi ochotně a bohatě odnožují., takže během jedné sezony můžete mít v misce trs i o deseti “hlavách”. Průměr dospělé růžice dosahuje 20 cm.  Jméno rostliny bylo odvozeno od jejího vzhledu , Humilis“ v latině znamená  „nízko rostoucí“.

Aloe humilis roste v suchých  oblastech začínajících u Mossel Bay na západě, napříč Little Karoo až do Grahamstownu na východě a severně do Somerset East a Graaf-Reinet. Tento druh se vyskytuje na  stanovištích s velmi proměnlivou nadmořskou výškou, která se pohybuje téměř od úrovně moře až do 1 600 metrů .

Až 2 cm   široké listy jsou vzpřímené nebo mírně stočené dovnitř, částečně protáhlé a  mají trojúhelníkovitý tvar. Na obou stranách  jsou po povrchu, který je pokryt voskovitou vrstvičkou,  nepravidelně rozesety bílé hrbolky s měkkými ostny stejné barvy, nejčastěji  na spodní straně. Okraj listu je zoubkovaný.  Květenství, protáhlý hrozen,  je vždy jednoduché a dosahuje výšky 35 centimetrů. Skládá  se  přibližně z 20 trubkovitých,  květů, které  jsou v porovnání s velikostí samotné rostliny poměrně velké, dosahují až   4 centimetry na délku. Jejich barva bývá šarlatově červená , někdy oranžová ,vzácně žlutá.  Rostlina kvete na konci léta a začátkem podzimu.

Aloe humilis je na první pohled trochu podobná Aloe  longistyla . A. humilis má menší růžice a vytváří trsy velké až 40 centimetrů, zatímco A. longistyla prakticky neodnožuje. A. brevifolia sice také vytváří husté shluky růžic, ale od Aloe humilis se liší tím, že má kratší a širší listy, které na horním povrchu nemají žádné ostny.

Pěstování v našich podmínkách není nikterak náročné. Dobře propustný substrát s obsahem hrubšího štěrku. Dostatečně široká miska a v době vegetace zálivka jednou za deset dnů. Umístnění na slunečném okenním parapetu. Ideální je letnění, pak volíme  místo na rozptýleném světle,  chráněné před prudkými slunečními paprsky.

krasa-netresku©2010