Adromischus cristatus

December 6, 2009

Opět jeden z četněji se vyskytujících a zřetelně rozpoznatelných druhů v rodě Adromischus. Byl popsán v roce 1827. Od té doby prochází našimi sbírkami. Jedná se o variabilní druh, vyskytující se pouze v provincii Eastern Cape Jihoafrické republiky. Tím, že tento druh je znám už delší dobu, vzniklo tak množství jmen, pod kterými stále ve sbírkách „běhá“ mnoho rostlin. Základním znakem druhu je stonek, hustě obalený vzdušnými kořeny a trojúhelníkovité listy, které mají konce zvlněné.

Adromischus cristatus var. cristatus se vyskytuje v oblasti Uniondalepoort, Port Elizabeth a Graaf-Reinet.

Rostlina patří do sekce 5 – Longipedunculati. Popis typového druhu udává stonek 2 – 4 cm vysoký, často velmi rozvětvený, s hustými vzdušnými kořeny. Listy jsou široce trojúhelníkovité, širší ve vrcholu, s obvykle zkadeřeným, tvrdým a vyvýšeným okrajem na vrcholu, významně proměnlivými ve velikosti, ale obvykle od 2 – 4 cm délky, asi 1 – 1,5 cm šířky, zužujícími se výrazně k bázi, kde se spojují se stonkem. Epidermis je chlupatá malými, někdy lepkavými vlásky. Květenství je od 15 – 25 cm vysoké, bílé, s 1 (až 2) květy posetými plodnými listeny. Koruna je jablečně zelená, krytá tlustými květy, okvětní plátky jsou bledě žluté, často s růžovým zabarvením.

Kupodivu základní varieta cristatus je ve sbírkách málo zastoupen a jsou vidět spíše další variety.

Od ostatních variet je odlišitelná neskvrnitými, světle zelenými, široce trojúhelníkovitými listy.

Druhá varieta je Adromischus cristatus var. clavifolius. Právě tato varieta je nejčastěji pěstovaná. Za jejím dalšími popisy stojí významní botanici německého původu z minulého století. Profesor Werdermann vytyčil v roce 1936 jméno A. poellnitzianus, von Poellnitz vytyčil v roce 1936 jméno A. nussbaumerianus a v roce 1940 A. kesselringianus. Všechna tyto jména jsou nyní řazena k synonymům. Jméno variety stanovil Haworth již v roce 1827. Výskyt této variety je zaznamenán z Alexandria, Grahamstown po East London.

Popisu rostliny uvádí délku stonku od 2 – 4 cm (v kultivaci některé formy vytvoří stonky tak veliké, že dosahují 10 cm), často silně rozvětvené a mírně kryté vzdušnými kořeny, listy užší než u typu, tvar velmi variabilní, trojúhelníkovité až kopinaté, širší ve vrcholu, kde je mozolnatý okraj šířky listu, obvykle zkadeřený. Květy jsou podobné typu.

Varieta má tedy užší listy, okraj listů až rozpláclý, převážně slaběji zvlněný. I zde převažuje čistě zelené zabarvení listů, ale na východě výskytu jsou vrcholky listů výrazněji zabarvené temně červenými skvrnami, které nesestupují do jeho dolní poloviny. Variabilita postupuje tak daleko, že je v současnosti již těžké určit hranici, která by oddělovala var. clavifolius od var. cristatus. Typickou varietu však dobře poznáte.

Dalším taxonem je A. cristatus var. schonlandii. Rozsah výskytu je malý – je to populace poblíž Humansdorp, v nížinách Bavieenskoof a Langkloof. K rodu Adromischus taxon převedl von Poellnitz v roce 1938.

Popis udává stonky 2 – 3 (vzácně až 4) cm vysoké, často dosti rozvětvené, pokryté vzdušnými kořeny jakoby z kokosových vláken. Listy jsou zelené. 3,5 cm dlouhé, 1 cm široké, téměř táhle kuželovité, širší ve středu, zužující se směrem ke špičce, kde jsou na spodní straně vyduté, špička inklinující k zakřivení dovnitř, se štíhlým, tmavě zeleným okrajem na vrchní hraně, velmi mnoho užším směrem k bázi listů, ochlupené.

Variety jsou typické listy s válcovitým průřezem, s dlouhými a úzkými stopkami, konci listů jsou buď zakončené špičkou, či žlábkem na vnější straně. Vždy mají na stonku přítomné vzdušné kořínky. Barva listů je už výrazněji rozdílná. Můžete objevit rostliny s listy  v barvě tmavě zelené, světle zelené, žlutavě zelené, někdy s bělavým pelem. Listy jsou velmi jemně ochlupené a mají zvláštní bylinnou vůni. Ač rostlina vypadá křehce, listy neopadávají tak snadno. Vlivem jejich zakřivení není tak snadné rostliny rozmnožovat.

Následující varieta vybočuje poněkud ze vzhledu A. cristatus. Je jí varieta zeyheri. Je známá od roku 1862, kdy jí ustanovil Harvey. Nejvýznamnějším znakem variety je nepřítomnost vlasových kořínků na stonku. Zůstávají žláznaté chloupky na listech a, pochopitelně, stavba květu. Druh se vyskytuje na třech oddělených lokalitách. Původní lokalita je Kinko River (nyní Kenko River) mezi Swellendam a Riversdale. Další lokalita je až na okraji Eastern Cape a KwaZulu-Natal v Oribi Gorge. Najdeme i rostlin z dalších lokalit – Kougaberg a Baviaanskloof (mnohem více na východ).

Popis uvádí rozdíly oproti var. cristatus následovně: výhony jsou delší, zelené, ochlupené, bez vzdušných kořenů, do 10 cm délky, více méně rozvětvené, listy délky 4 – 7 cm, šířky 2,2 – 5,5 cm, žláznatě ochlupené, horní okraj široký a zvlněný, koruna bílá, žláznatě ochlupená, korunní cípy rozložené.

Pohledem dokážeme oddělit rostliny ze současných center sběru Kougaberg a Baviaanskloof. Rostliny mají kratší listy, jsou tlustší, lehce lesklé, stonek jimi není tak výrazně zakryt. Rostliny z Oribi Gorge jsou v naší republice mnohem častější. Jejich listy jsou výrazně placaté, mnohem rozměrnější, obkopinatého tvaru a tak se více projevuje horní zvlnění okraje listů. Listy se vůbec nelesknou. Velikost listů a jejich hustota zcela pokrývají stonky.

V poslední době (2003) byla popsána zatím poslední varieta tohoto druhu – mzimvubuensis. Popis provedl Ersnt van Jaarsveld v časopise Succulent Society of South Africa. Jeho rozšíření běží od Transkei po KwaZulu- Natal. Takže všechny rostliny ze sevru z Keirivier, podél toku řeky Umzimvubu River a z oblasti Umtata jsou přiřazovány k této varietě.

Hlavními znaky jsou listy téměř bez žláznatého ochlupení, voskovité, mozolnatý okraj běží téměř po celém obvodu listové čepele, okraj listů není vždy zvlněn a tvar listů je spíše úzce obkopinatý. Na stanovištích obývá ty nejteplejší polohy, obrácené ke slunci (na sever).

Pěstování tohoto adra je snadné. Rychle přirůstá, mimo varietu mzimvubuensis nevyžaduje plné slunce, snáší i polostín. Zaléváme s citem, ale více než u většiny ostatních druhů rodu. Není potřeba přihnojovat. Poskytněte zejména minerální půdu. V přírodě druh roste v oblastech s mělkými půdami. Druh ani nijak dramaticky nereaguje na rozličné pH půdy. Varieta zeyheri vytváří krásné polokeříky, svěží a vitální, var. clavifolius vytvoří obrovské trsy. V zimě snáší teploty okolo 5 – 10 °C. U variety mzimvubuensis budeme nejspíš poskytovat sušší, teplejší prostředí, a to i v zimě, a více slunečního svitu. Rozmnožování je prosté pomocí zakořeňování listů.

Adromischus cristatus (Haworth) Lemaire, Jard. Fleur. 2, Misc. 60 (1852)

Synonymum:

Cotyledon cristatus Haworth, Phil. Mag. 274 (1827)

Adromischus cristatus var. clavifolius (Haworth) Tölken, Bothalia 12: 390 (1978)

Synonyma:

Cotyledon clavifolia Haworth, Phil. Mag. 1827: 274 (1827)

Adromischus clavifolius (Haworth) Lemaire, Jard. Fleur. 2, Misc. 60 (1852)

Adromischus nussbaumerianus (von Poellnitz) von Poellnitz, Jahrb. Deutsch. Kakt. Ges. 1: 95 (1936)

Adromischus poellnitzianus Werdermann, Fedde’s Rep. Spec. Nov. Regni veg. 48: 109 (1940)

Adromischus kesselringianus von Poellnitz, Kakteenkunde 1940: 64 (1940)

Adromischus cristatus var. mzimvubuensis Ernst van Jaarsveld, Aloe 40 (2): 40 (2003)

Adromischus cristatus var. schonlandii (Phillips) Tölken, Bothalia 12: 390 (1978)

Synonyma:

Cotyledon schonlandii Phillips, Fl. Pl. S. Afr. 9 t. 328 (1929)

Adromischus schonlandii (Phillips) von Poellnitz, Cact. J. 6: 68 (1938)

Adromischus cristatus var. zeyheri (Harvey) Tölken, Bothalia 12: 390 (1978)

Synonyma:

Cotyledon zeyheri Harvey, Fl. Cap. 2: 377 (1862)

Adromischus zeyheri (Harvey) von Poellnitz, Cact. J. 6: 68 (1938)

Kork