Zamioculcas zamiifolia

November 6, 2009

Přesto, že Zamioculcas není typickým sukulentním zástupcem nedá mi, napsat pár řádek týkajících se pěstování. Rod Zamioculcas je monotypický, což znamená, že zahrnuje pouze jediný druh .Rodové i druhové jméno druh získal díky své podobnosti cikasovitým rostlinám zamiím. Další názvy uváděné většinou obchodníky jsou pouze synonyma ( Z. boivini, Z. lanceolata, Z. loddigesii). Původem je ze střední a jižní Afriky – Keňa, Tanzanie, Mosambik a provincie Kwazulu-Natal.Tato atraktivní pokojovka je v kultivaci velmi krátkou dobu, od přelomu tisíciletí, kdy byl namožena holandskými firmami produkujícími pokojové rostliny.

Zamioculcas vytváří velmi atraktivní, přes 50 cm dlouhé, tuhé, temně zelené, svrchu lesklé, zpeřené listy, vyrůstající ze ztlustlých řapíků podzemních hlíz. Květy se objevují až na starších rostlinách a proto že se rostlina řadí do čeledi aronovitých, jsou typické pro tuto čeleď i v tomto případě. “Zamijo”  se neřadí mezi výrazně rychle rostoucí druhy. Prodělává poměrně dlouhé období klidu ( dormace), na jehož konci začínají vyrůstat z hlíz nové listy. Pak se však stává přeborníkem, protože nový list, jak jsme vypozorovali, je schopen za 24 hodin vytvořit přírůstek až 1 cm dlouhý.

Pěstování není nikterak náročné, spíše se Zamioculcas řadí do skupiny snadno pěstovatelných druhů. Rostlinu umístníme celoročně v pokojové teplotě, na mírně zastíněném místě. Zimní teploty by neměly dlouhodobě klesnout pod 16° C. Nízká teplota a vlhká půda rostlinu spolehlivě zahubí.  Humozní substrát by se měl  udržovat  stále mírně vhlký, ale zamijo zvládá i písčitou zeminu pro sukulenty s nárazovou zálivkou. Rostliny příliš často nepřesazujeme, čím těsněji je svými kořeny v nádobě, tím více tvoří nové listy. Hlízy které Zamioculcas vytváří dokonale vyplní pěstební nádobu a osobně jsem se přesvědčila, že jediná cesta pro vyjmutí , je rozbití květináče. Proto je pro pěstování nejvhodnější nádoba  otevřená široká mísa.

krasa-netresku©2010