Rod Stapelia – pěstování

November 10, 2009

Rod Stapelia zahrnuje  asi 50 druhů trsovitě rostoucích sukulentů které pochází z jižní Afriky. Typické jsou bezlisté čtyrboké stonky . Ty jsou   vzpřímené a od báze se větvící . Květy stapelií jsou pětilaločnaté, v barvách  červené, fialové nebo žluté, často se zajímavými pruhovanými nebo stříkanými vzory s kontrastní texturou.  Povrch může být zářivě lesklý  nebo matný s dlouhými chloupky. Převážná většina druhů vydává zápach připomínající tející maso.  Od toho je také dovozen lidový název “smrdutka”. Ale i zde existují vyjímky, Stapelia  erectiflora a Stapelia  flavopurpurea mají květy vonící sladce.

Několik druhů je poměrně snadno pěstovatelných  zcela běžně na okenních parapetech v bytě. Některé druhy, často ty s  mírně chlupatými stonky jsou náročnější a vyžadují v malých dávkách pravidelné zalévání  podmokem. Během vegetačního klidu  během zimních měsících zálivku vysadíme. Minimální zimní teplota pro přezimování je 10°c, za předpokladu absolutního sucha.

Základním úspěchem pěstování je velmi hrubý, dobře vysychyvý, minerální substrát. Mě osobně se osvědčila velmi hrubá pemza promíchaná s lávou a porcelanitem s příměsí rašeliny.  Rostliny nesnáší přemokření.  Mnozí pěstitelé doporučují pro pěstování keramické misky, které umožní rychlejší vysychání substrátu. Toto je ideální při pěstování ve skleníku, kde neproudí vzduch tak jako venku. Já mám stapelky v malých plastových miskách o průměru 10 cm, v hodně stěrkovitém substrátu, ale hlavně venku na polostinném místě chráněném před deštěm. Tím že jsou rostliny na proudícím vzduchu, plastová pěstební nádoba jim natolik nevadí.

V době , kdy rostliny nasazují poupata,  zvýším dávky vody a příměsí honojiva. Substrát může být mezi jednotlivými zálivkami vlhčí, ale rozhodně ne přemokřený. Jinak by mohlo dojít k zahnívání kořenů, nebo vývoji poupat.  V době velkých letních veder, stejně tak jako v době  přechodného ochlazení zcelazálivku vynechám.  Určitě zde platí pravidlo, že lépe nezalít než ulít.

petrli