Kalanchoe viguieri

November 23, 2009

Opět jeden z plstnatých druhů kalanchoí z Madagaskaru, který se jeví jako velice krásná rostlina. Škoda, že se stonek příliš nevětví. Rostlina i tak vytváří bonsai, v mládí s nádherně zabarveným stonkem a listy. V dospělosti jsou plstnaté jen nově rašící listy. Ač rostlina nevypadá jako Bryophyllum, patří do této sekce/rodu (podle toho jaký zastáváte taxonomický názor). Rostlina překvapí velkými květy, dokonce i zvonkovitého tvaru, ne jen dlouze trubkovitým. Podle indumenta (soubor ochlupení rostliny) je zřejmé, že zejména v mládí je na nalezišti vystavena silnému slunečnímu světlu a nízkým srážkám.

Trvalka, až 2 m vysoká. Stonek je samostatný nebo slabě se rozvětvující, vzpřímený, v mládí pokrytý plstnatý pokryvem bělavými, hvězdicovitými chloupky. Postupně rychle olysalý, hladký, voskovitý, červenavý. Starší stonky mají olivově hnědou pryskyřičnou kůru. Křižmo protistojné listy mají stopky, 3 – 12 mm dlouhé. Listy jsou masité, v mládí plstnaté jako stonek, s hnědými okraji. Listová čepel má vejčitý až okrouhlý tvar. Je1,5 – 4,5 cm dlouhá a 0,5 – 3,5 cm široká. Vrcholek listu je tupý, báze listu je okrouhlá. Okraj listové čepele je celistvý nebo téměř celistvý. Květenstvím je hroznovitá lata s pár květy, která je skloněná, 4 – 9 cm dlouhá, 2 – 8 cm široká. Stopečky jsou ochmýřené, 8 – 13 mm dlouhé. Květy převislé, zcela plstnaté s hvězdicovitými chloupky. Kalich zelený až oranžový, jeho trubka je 1 – 3 mm dlouhá. Cípy má vejčité až trojúhelníkovité, 5 – 8 mm dlouhé, 5 – 6,8 mm široké. Koruna má zvonkovitý tvar, růžovou až oranžovou barvu. Trubka je 1,5 – 2,5 cm dlouhá, cípy mají trojúhelníkovitý až protáhlý tvar, jsou zakončené špičkou a jsou 6 – 8 mm dlouhé a stejně tak široké. Tyčinky jsou zakládané pod středem korunní trubky, lehce vyčnívají. Prašníky jsou vejčité, 1,7 – 1,9 mm veliké. Nektaria okrouhlá, o rozměrech 0,9 – 1,2 x 1,5 – 2 mm. Karpely jsou vejčité, 8 – 11 mm dlouhé. Čnělka je 10 – 16 mm veliká.

Rostlina dává přednost přímému slunečnímu svitu. Pak se objevuje hnědé obroubení listů a plsť nabírá bělavé zabarvení. Při pěstování ve stínu je stonek poléhavý, neunese korunu listů. Rychle ztrácí svou plstnatos. Ani po přenesení na světlo se stonek nenapřimuje, ač je tužší, takže napřímení je velmi obtížné. Lepší je rostlinu po jaru rychle navykat na přímé slunce. Pak zvládá i volnou kulturu. Při dlouhotrvajících deštích ji však skováváme. Protože je teplomilnou rostlinou, nesnáší pokles teplot pod 10 °C, je-li půda vlhká. Zaléváme tedy s rozmyslem, ale pak vydatně. Nemusíme přihnojovat, jen pokud chceme dosáhnout brzy velkých rostlin. Půda by měla být propustná, záhřevná, vápenitá. Přes zimu rostlině poskytneme co nejvíce světla. Pokud jí pěstujeme při teplotním režimu mezi 10 – 15 °C, bude potřebovat tak jednou za měsíc trochu zálivky. Jinak začne shazovat spodní listy a hrozí nebezpečí úplného vyschnutí.

Dříve byl druh špatně zařazován do sekce Kalanchoe. Ale typický kalich, zakládání tyčinek v dolní polovině korunní trubky a visící květy ho zřetelně zařazují do sekce, či podle jiných názorů do rodu Bryophyllum. K sekci Kalanchoe má blízko ke skupině silně chlupatých, xeromorfních druhů z jihu Madagaskaru.

Výskyt druhu je udáván na jihozápadě Madagaskaru, v Mahafaly Plateau, v xerofytické buši, rostouc na vápencích. v křovinách blízko Ambovombe, podél National Route číslo. 13, a v oblasti Amboasary, blízko Mandrabe řeky, až po 70 km Tolagnaro (Fort Dauphin) v jihovýchodním Madagaskaru Druh byl poprvé sbírán Perrierem de la Bâthie v roce 1910 u obce Lembalemban’ i Mahafaly a Menaradra.

Kalanchoe viguieri Hamet & H. Perrier (Ann. Inst. Bot.-Geol. Colon. Marseille, ser. 3, 2: 187 – 189, 1914)

Synonyma:
- Kalanchoe viguieri var. latisepala Hamet & H. Perrier (1914)
- Kalanchoe viguieri var. genuina Hamet & H. Perrier (1914)

Kork