Kalanchoe sexangularis

November 4, 2009

Mezi velmi pestré členy rodu Kalanchoe patří i tento druh. Obrázky druhu jsou obvykle chybně určené. Druh je zaměňován s Kalanchoe longiflora Schlechter ex J.M. Wood (1903), s Kalanchoe longiflora var. coccinea Marnier-Lapostolle (1954, synonymní ke Kalanchoe  petitiana A. Richard 1847), Kalanchoe paniculata Harvey (1861) a Kalanchoe pinnata (Lamarck) Persoon (1805). Velmi dobré zobrazení je na vědecké kresbě z roku 1982, uložené v South African National Biodiversity Institute, National Herbarium, Pretoria.
Kalanchoe sexangularis je popsána N.E. Brownem v roce 1931 v periodiku Kew Bulletin 1913: 120. Typ byl poslán z Transvaalu a dále pěstován v Cambridge Botanic Garden. K druhu byla popsána i varieta, nyní zahrnuta pod základní druh – var. intermedia R. Fernandes (1981).

Kalanchoe sexangularis je trvalka, zcela lysá, s dřevitou bází. Stonek nesoucí květenství dorůstá výšky 0,6 – 2 m. Je pak robustní, nezřetelně čtyřúhelný, táhle kuželovitý, jednoduchý, vzpřímený, ve spodní části postupně dřevnatějící, červenavý. Listy jsou křižmo protistojné, obvykle se stopkou, či se zřetelnou stopkovitou bází. Horizotálně položené až dolů prohnuté, ve střední části stonku nepravidelně uspořádané, k vrcholu s kratšími internodii. Jsou masité, po vyschnutí tuhé a kožovité struktury. Listová čepel je 5 – 13 cm dlouhá a 3 – 5 cm široká. Má protáhle obvejčitý, široce eliptický až protáhlý tvar. Popis udává vrcholek okrouhlý, ale podle pozorování u více položek ostře se zužující do tupé špice. Listy jsou u vrcholku převážně mírně dovnitř zavinuté. Okraj listové čepele je zvlněně vroubkované až hrubě zoubkaté. Báze listů je klínovitá. Stopky mají až 4 cm, nejsou srostlé s protistojným párem. S vývinem se objevuje na horní části drážka. Jsou přisedlé. Květenstvím je polokulovitý chocholík. Větve ve 4 – 7 hlavních párech. Dolní dosahují až 13 cm délky. Stopečky jsou 2 – 7 mm dlouhé. Květy jsou čtyřčetné, vzpřímené, žluté až zelenožluté. Kalich je 2 – 3,5 mm dlouhý, zelený. Koruna je 10 – 13 mm dlouhá, pod středem širší, vzhůru se zužující, čtyřúhelná, s mírně vystouplými valy ve středu okvětních lístků. Korunní cípy jsou vejčité, hrotité, délky 1,75 – 2,5 mm. Jsou vzpřímené, navzájem se nepřibližující. Při vysychání je koruna lososovitá až hnědavě červená s bledým okrajem. Nitky ve dvou kruzích, zakládané v horní polovině koruny, obvykle 1,5 mm pod bází cípů. Prašníky jsou polokruhovité, zašpičatělé drobnými, kulatými tuberkulemi mezi prašnými váčky až 05 mm veliké. Horní tyčinky lehce vyčnívající, spodní jsou vnořené pod úroveň hrdla trubky. Prašné váčky o velikosti 6,5-8,5 mm, zužující se do čnělky. Čnělka 2-2,5 mm dlouhá, drobně papilózní, s bliznou v úrovni spodních prašníků. Nektaria jsou protáhle kopinaté, ostré. Listeny 2,25-2,5 mm dlouhé, čárkovité.

Varieta intermedia se má lišit menšími listy, někdy s hladkým okrajem, kratší stopkou, Květní koruna delší (14 – 16 mm), k vrcholku se víc zužuje. Prašníky i čnělka jsou delší. Jak je vidět podle popisu, jedná se jen o kvantitativní, nevýrazné znaky.

Druh je v přírodě variabilní ve tvaru listů a barvě petálů.
Naleziště na kamenitých a skalnatých svazích , na vrcholcích kopců mezi kameny, od nadmořských výšek 800 do 1 600 m. Obvykle v polostínu až stínu stromů a keřů rostlinné formace buš. Druh najdeme v Mozambiku (mezi Vila Gouveia a Vanduzi), po celé Zimbabwe mimo její severní část (Makoni Kop, Umtali, Ziminya’s Reserve, Mrewa, Chikukwe River, Belingwe Native Reserve, ± 15 mil. Severně od dolů Sandawana Emerald Mine, Matobo, Farm Besna Kobila).

Kalanchoe longiflora se odlišuje od popisovaného druhu válcovitým stonkem se 4 podélnými hřbety, větve jsou poléhavé, listy jsou přisedlé až s velmi krátkou stopkou, listová čepel je vejčitě protáhlá, obvejčitá až téměř kulovitá, v dolní části hladká, nektaria jsou čárkovité, tupé. Naleziště je v provincii KwaZulu-Natal v JAR. Druh je blízce příbuzný s Kalanchoe sexangularis.

Kalanchoe petitiana (K. longiflora var. coccinea) bývá lysá i ochmýřená, stonek na bázi poléhá, listy mají vrcholek okrouhlý, báze listů je přerušovaně klínovitá až srdčitá, květenství je až 2 m vysoké, květy sladce voní, nektaria jsou čárkovitá. Naleziště jsou v Etiopii.

Rostliny pěstujeme na plném slunci, v teple, ale velmi dobře snášejí i venkovní kulturu. Dokonce se dá říct, že jim jde dobře k duhu. Protože je druh teplomilný, musíme čekat na průměrné teploty 15 °C. Ranní mrazíky by ji zahubily. Zpočátku můžeme rostliny umístnit do polostínu, jakmile začnou získávat načervenalou barvu listů, můžeme poskytnout plné slunce. Zaléváme nárazově, ale vždy dostatečně silně. Dlouhotrvající deště nevadí, je-li rostlina v plném růstu. Rostlině při luxuriatních podmínkách (dostatek světla a tepla) poskytneme plnohodnotnou výživu. Před zimou necháme rostlinu vysychat a zimní teploty by se měli pohybovat okolo 15 °C. I během zimy potřebuje rostlina mírnou, povrchovou zálivku. Jinak rostliny zasychají natolik, že jarní probouzení je velmi pomalé. Proto také musí mít rostliny slunečnou polohu i v době odpočinku. Stejně však v našich zimních podmínkách listy zezelenají a pozbudou svou temně rubínovou barvu.

Rostliny nejsou nějak přecitlivělé na bakteriální, či houbové nemoci.

Kalanchoe sexangularis N.E. Brown (Kew Bull. 1913: 120, 1913)

Synonyma:
K. heyangularis hort
K. mocambicana hort
Kalanchoe mossambicana Resende ex Resende & Sobrinho, in Rev. Fac. Ci. Univ. Lisboa, Sér. 2, 2, 2: 199, t. 1 (1952). Type: Mozambique, Maputo, Goba, Mendonça 1825
Kalanchoe mossambicana Resende in Bol. Soc. Portug. Ci. Nat. 17: 184 (1949); in Portugaliae Acta Biol. (A), vol. Goldsch.: 731 (1950) nom. nud.
Kalanchoe paniculata, sensu Mogg, in Macnae & Kalk, Nat. Hist. Inhaca I., Moçamb.: 145 (1958) pro parte non Harv. (1862).
K. rogersii Hamet (1915)
K. rubinea Toelken (1978),
Kalanchoe vatrinii Raym.-Hamet, in Journ. of Bot. 54, Suppl. 1: 9 (1916). Type: Zambia, Livingstone, Rogers 7444 (K, holotype).
Kalanchoe vatrinii var. intermedia R. Fernandes, in Bol. Soc. Brot., Sér. 2, 53: 422 (1980).

Kork