Crassula rupestris subsp. marnieriana
November 18, 2009
Drobný druh krasulky Crassula rupestris subsp. marnieriana, původem z Jižní Afriky z oblasti západního Kapska, je ideální pro pěstování na slunečných parapetech nebo balkonech. Tvoří stonky dlouhé od 10 do 40 cm, které jsou v mládí sukulentní, ve stáří dřevnatějící. Podle způsobu pěstování můžeme docílit poléhavého, nebo mírně převislého vzhledu s delšími stonky, nebo miniaturní bonsajky s dřevnatým kmínkem. Rostlina má hustě stěsnané listy, jako by napíchané nebo nevlečené jako korálky na stonku. Počátkem zimy se objevují vrcholová květenství s množstvím bílých, pro crassuly typických kvítků.
Pro dosažení drobného růstu musíme dodržet několik zásad při
pěstování. Půda musí být dobře propustná a prodyšná, aby v malém květináčku nedocházelo přehřívání během letních vysokých teplot a přemokření při teplotách nižších, kdy se zpomaluje vysychání pěstebního substrátu. Vhodné je letnění na plném slunci. Zálivka by měla být omezena na minimální dávky, kterými rostlinku udržujeme pouze při životě. Indikátorem jsou sukulentní listy, které se nesmí začít scvrkávat. Je to takové trápení, ale věřte, že rostliny jsou na to zvyklé ze země svého původu, kde rostou v extremně horkých oblastech. Tím že omezíme přísun vody, omezíme výrazně i růst rostliny. Ta se stáhne , stonek brzo zdřevnatí a přírůstky během roku jsou minimální.
Pro přezimování jsou nejvhodnější teploty od 5 do 10°c. Rostlina zcela zastaví růst v klidovém stavu přečká zimu. Jediné co se objeví jsou květy. Rostlinka na fotografii nám pravidelně každý rok začátkem měsíce listopadu rozkvete. V případě, že nechcete sbírat semena, nebo nechcete, aby se rostlinka zbytečně nevysilovala, můžete vrcholová květenství ještě s poupaty odstřihnout. Crassula rupestris subsp. marnieriana je zajímavý sukulent pro běžné pěstování, bez speciálních nároků.
květ prosinec 2009










































pěstování. Půda musí být dobře propustná a prodyšná, aby v malém květináčku nedocházelo přehřívání během letních vysokých teplot a přemokření při teplotách nižších, kdy se zpomaluje vysychání pěstebního substrátu. Vhodné je letnění na plném slunci. Zálivka by měla být omezena na minimální dávky, kterými rostlinku udržujeme pouze při životě. Indikátorem jsou sukulentní listy, které se nesmí začít scvrkávat. Je to takové trápení, ale věřte, že rostliny jsou na to zvyklé ze země svého původu, kde rostou v extremně horkých oblastech. Tím že omezíme přísun vody, omezíme výrazně i růst rostliny. Ta se stáhne , stonek brzo zdřevnatí a přírůstky během roku jsou minimální.
Přidejte komentář