Aloe albiflora
October 26, 2009
Rod Aloe obsahuje okolo 190 druhů. často bývá zaměňován s rodem Agave, od kterého se liší hlavně sukulentními listy, které jsou měkké a křehké. Další rozdílnou vlastností je kvetení. Aloe na rozdíl od Agave opakovaně kvete , kdežto kvetoucí růžice u Agave po odkvětu odumírá.
Přesto, že jsem si myslela, že ve své sbírce „alojky“ mít nebudu, jsou to poměrně vzrůstné rostliny, došlo ke změně, když jsem zjistila, že to není tak docela pravdou. Existují i drobné druhy, které se dají pěstovat, aniž bychom každoročně řešili problém s místem. Mezi takové se řadí i Aloe albiflora – nádherná rostlina s listy připomínajícími sukulentní drn trávy a s nádhernými květy bílých zvonků, které se svými žlutými, dlouhými prašníky jsou nezaměnitelné.Schopnost kvést je u této rostliny neuvěřitelná. Od jara do podzimu vytváří stále nová květenství.
Aloe albiflora má 15 cm dlouhé listy které vytváří růžici s bočními výhony. Barva listů je tmavě zelená, povrch je pokryt drobnými, znatelně ohraničenými skvrnkami. Je to nenáročná rostlina, kterou pěstujeme na světlém místě, chráněném proti přímém slunci. Celkový vzhled je svěží, listy vybarvené nezakroucené , barva sytě zelená s dobře prokreslenými skvrnami. Rozhodně nesouhlasím s názorem, že ji vyhovuje místo na plném slunci. To jsem si vyzkoušela prvním rokem, kdy jsem rostlinu získala. Vzhled byl ne příliš líbivý. Rostlina byla celá připečená, listy stažené a červené i přes přísun vody, který albiflora měla.
Během letního období zaléváme pravidelně, při pěstování ve volné kultuře můžeme zalévat obden. Teplo a proudění vzduchu rostlině prospívá. V zimním období snáší pokojové teploty a umístnění třeba na okenním parapetu. V takovém případě je zálivka častější jak jednou za jeden měsíc. Když vysvitne sluníčko, naměřila jsem za záclonou, ve stinném rohu police kde albifloru zimuji, teploty pohybující se okolo +- 30°c, což je poměrně teplo. Při zimování v chladnější místnosti s teplotou okolo 18°C, je vhodnější trošku zalít, když začne rostlina stahovat listy.
Ještě nutno podotknout, že nepatřím k těm, co uznávají pouze čisté botanické druhy. Rostliny sbírám a pěstuji proto, že se mi líbí. A že je některá přírodním hybridem, nebo cíleným kultivarem nic neubírá na jejich kráse. Zaznamenala jsem v kultivaci dvě různé formy albiflory. Druh s čistě bílými květy a květy narůžovělými. Protože máme ve sbírce dvě rostliny, bílokvětou a narůžovělou formu květů, využila jsem letos možnosti pořídit si ještě jednu rostlinku od zahradníka, který se nezabývá specializací na sukulenty. K mému překvapení jsem zjistila, že tato forma má nádech květů do zelena. Určitě se ještě ke druhu Aloe albiflora časem vrátím a všechny tři formy vzájemně porovnám.