Rostliny rodu Nananthus se vyskytují v jihoafrickém vnitrozemí, od Great Karro až po Free State, na jihu po Gauteng. Jedna izolovaná populace roste v Namibii. Nejčastější výskyt je v místech s jílovitou půdou, na březích řek a potoků. Nananty tolerují výrazně rozdílný režim zálivky, protože žijí od extremně aridních oblastí až po sezónně zaplavovaná území.
Bohaté, přisedlé růžice složené ze 40 až 50 listů, modrozelené barva s červenými linkami podél okrajů. Květy barvy žluté. Tak by se dala jednoduše charakterizovat Echveria pulidonis, původem z mexického státu Puebla. Jedná se o nenáročný druh, který zvládne i přehmaty začínajících pěstitelů. Pulidoniska není ani náročná na své umístnění. Dobře zvládá letnění i slunečné místo na okenním parapetu. Díky svému přízemnímu vzrůstu, kdy netvoří téměř žádný kmínek, nevyžaduje žádný zmlazovací řez. Mimo to, je oblíbenou rostlinou pro křížení nových kultivarů.
Echeveria eurychlamis je velmi zajímavým a málo známým druhem pocházejícím z Peru. Protože se ve sbírkách vyskytuje vzácně, ráda bych Vám tuto rostlinu představila prostřednictvím těchto stránek. Už při získání dvou malých rostlinek mě zaujala jejich barva. Listy jsou zbarveny jemně zeleně s převažujícím zbarvením holubí šedi. Obě sazenice ve stadiu malých, třícentimetrových rostlinek jsem umístnila jakmile počasí dovolilo ven, na polostinné místo na zahradě.
Jestliže hledáte odolný sukulent pro pěstování na polostinném místě, pak Gasteria glauca je právě tou rostlinou. Vždyť i ve své domovině, Jižní Africe v provincii Eastern Cape, roste v roklinách, na sklaních útesech a houštinách v minerálních pískovcových půdách, poblíž vodních toků, v nadmořské výšce od 400 do 800 m. Průměrná denní maximální teplota dosahuje 26°C minimální okolo 10°C. a vodní srážky jsou ve dvou obdobích. Letní přívalové deště a pravidelné zimní srážky. Z toho lze snadno odvodit, jako podmínky vyžaduje pro běžné pěstování.
Když jsem před mnoha lety poprvé držela v ruce knihu Jana Gratiase – Sukulenty pro každého, okouzlila mě fotografie dosud mně neznámé rostliny v závěsném květináči. Drobné, modrozelené , výrazně sukulentní listy, pokryté záplavou šeříkově lila květů s titulkem Oscularia deltiodes. Musím se přiznat, že v té době jsem vůbec netušila co to jsou sukulenty, ani kdo je Jan Gratias. Uběhlo mnoho let a mezi řadou sukulentních rozmanitostí, které se začaly objevovat na okenním parapetu, byla i výše zmiňovaná rostlinka. A co víc. Mám to štěstí, že mezi mé přátele a kamarády patří tak vzácný člověk, jako je Honza Gratias. On vlastně může za to, že jsem objevila jeden z neúchvatnějších světů který existuje – svět sukulentní a sukulentářský. Ale vraťme se zpět k oscularii. Její pěstování není náročně. Kdyby jste pátrali po kytičce pro začátečníky, pak oscularii mohu jen doporučit. To, co si chuděra malá vytrpěla v mých pěstitelských začátcích, vydrží jen skutečně otrlý jedinec.
Rod Graptopetalum je zvláštní v tom, že obsahuje některé navzájem velmi odlišné druhy. Latinské jméno rodu na “Graptopetalum” odkazuje na charakteristický znak, který definuje celou skupinu. Okvětní lístky – petaly, mají na povrchu tmavé znaky červenohnědých teček nebo čar, budící dojem že jsou “vyryty” do povrchu buněk. Nutno však podotknout, že u některých druhů tyto znaky chybí a můžeme je najít u některých rostlin rodu Sedum. Rod Graptopetalum zahrnuje přibližně 15 druhů, v rozmezí od nízkých rostlin s listy stěsnanými v rozetách přes velké rozvětvené keře až po převislé druhy. Všechny druhy pochází z Mexika.
Echeveria rodolfi byla popsána jako nový druh z Tamaulipas, Mexiko. (Mexiko, Tamaulipas, obec Hidalgo, 42 km západně od města Santa Engracia, na hranici s obcí Zaragoza, Nuevo León, nadmořská výška 1900 m nm; borové a dubové lesy. 14.října 1998, JG Martínez-Avalos 0819)
Rostlina o které bych se ráda zmínila je objevila v mé sbírce na jaře letošního roku. Už při prvním pohledu mě zaujaly její jehličkovité listy uspořádané do husté růžice. Vzhled pro echverku poněkud méně obvyklý. Díky letošnímu jarnímu počasí, kdy téměř nesvítilo slunce, bylo poměrně těžké udržet její kompaktní růst. Rostlinka se začala trochu vytahovat a naklánět se ke světlu. Až při dohledávání informací o tomto druhu jsem se dočetla, že stáčení k jedné straně je poměrně častý jev. Ne příliš obvyklá je i svěže zelená barva listů. Teprve až se stářím rostliny se listy začínají vybarvovat do červena. Echeveria calderoniae se v našich i zahraničních sbírkách se vyskytuje vzácně.
Některé druhy rodu Echeveria včetně jejich mezidruhových kříženců jsou si podobné jako vejce vejci. Kromě několika drobných rozdílů je mnohdy není příliš jednoduché vzájemně je od sebe rozeznat. To je případ i drobného druhu Echeveria minima, Echeveria globulosa a kultivaru Echeveria ‘Vincent Catto’. V českých i evropských sbírkách koluje několik rostlin, které jsou vydávány za výše uvedené druhy, ale mnohdy se jedná právě o hybridy nebo kultivary. Ne že by jim to ubíralo na kráse, ale při uspořádání specializované sbírky je učerní jednotlivých druhů důležité. Nejednou se mi v praxi ukázalo, že některé druhy tvoří uzavřené skupiny a absence jediného druhu velmi zkomplikuje přesné určení a orientaci v rámci celé skupiny. A to byl důvod k mé křížové výpravě, pátrající po informacích o výše uvedených třech taxonech echevérek.
Letošní způsob léta…..nesvědčí téměř nikomu. Sukulentíky se krčí chladem, místo toho aby předváděly svou krásu v plném růstu. Nadměrné mokro se přestává líbit i většině zimovzdorných sukulentů. Pestré vybarvení listů se vytratilo, stonky se pomalu ale jistě stávají oslabené a vytáhlé. Jedna z mála rostlinek, které toto chladné a mokré počasí vyhovuje je jihoamerický kříženec patřící do rodu šťavelů, Oxalis ‘Ione Hecker ‘. Jeho rodiče jsou Oxalis laciniata x Oxalis enneaphylla. Tvar a barvu listů zdědil po laciniatě, barvu květů po enneaphylle. Oxalis ‘Ione Hecker ‘. je plně zimuvzdorný druh, velmi atraktivního vzhledu.
pošli do vybrali.sme.sk